Fluorescenční mikroskopie

Fluorescenční mikroskopie je metoda velmi oblíbená v biologii a biofyzice. Jak už název napovídá, využívá jevu zvaného fluorescence. Když na fluorescenční vzorek posvítíme světlem o vhodné vlnové délce – tedy barvě, posvítí na nás zpátky, a toto světlo můžeme pozorovat speciálním fluorescenčním mikroskopem. V případě biologických vzorků – tkání a buněk – lze využít přirozené fluorescence některých biomolekul, jako je například kolagen, některé aminokyseliny nebo v případě rostlin chlorofyl. Druhou možností je molekuly našeho zájmu obarvit vhodnou fluorescenční barvičkou. Díky takovému obarvení lze pozorovat další buněčné komponenty, například DNA v jádře a jadérkách nebo buněčnou kostru – cytoskelet. Ještě specifičtější je využít takzvaného imunofluorescenčního značení, díky němuž je možné označit například pouze jediný druh proteinu. V kombinaci s genovým inženýrstvím dokonce můžeme zabudovat fluorescenční značku přímo do struktury proteinu. K tomu se využívá protein původně izolovaný z medúzy – slavné GFP, z anglického green fluorescent protein, zelený fluorescenční protein. Ten byl v laboratořích vyšlechtěn do mnoha různých barevných variant o různých fyzikálních a chemických vlastnostech.

Na našem oddělení ve spolupráci s pařížskou univerzitou studujeme pronikání oligonukleotidů – krátkých kousků DNA – do lidských buněk a jejich distribuci uvnitř buňky. Změříme-li dobu dohasínání fluorescence, tedy její časový průběh, získáme též znalosti o fyzikálních a chemických vlastnostech prostředí, ve kterém se daný oligonukleotid právě nachází.

Více informací

Na našem oddělení se problematikou zabývají Petr Praus a Eva Kočišová