Živé buňky

Jak můžeme pozorovat živé buňky? No přece mikroskopem! A co kdybychom chtěli znát i jejich chemické složení v různých místech? Tak to potřebujeme Ramanovský mikroskop! Na rozdíl od fluorescenční mikroskopie, kde zpravidla musíme buňku předem obarvit, a tedy zabít, získáme informace o chemickém složení bez přípravy vzorku. Prostě jen odebereme živé buňky, dáme na mikroskopické sklíčko a hned můžeme měřit Ramanova spektra. Ve fluorescenci také zpravidla pozorujeme pouze jednu nebo několik málo látek, kdežto Ramanova spektra nám dávají informaci o všech látkách v daném místě (což je ovšem zároveň často nevýhoda). Příliš intenzivní laserové záření buňky sice zabíjí, ale volbou vhodné barvy a intenzity laseru můžeme dosáhnout toho, že naše buňky v průběhu měření žijí.

V naší laboratoři studujeme ve spolupráci s domácími i zahraničními biology hlavně jednobuněčné řasy a kvasinky. Zajímá nás průběh jejich buněčného cyklu a vytváření zásob různých látek – škrobů, tuků a hlavně polyfosfátu. Polyfosfát je důležitý, i když často opomíjený biopolymer, který je tvořen řetězcem z fosforu, kyslíku a vodíku. Slouží buňce jako zásoba fosforu, ale má i sofistikovanější funkce, a hlavně, jeho biologické vlastnosti zdaleka nejsou dobře prostudovány. Uvidíme, čím nás polyfosfát překvapí!

Více informací ...

Na našem oddělení se problematikou zabývají Peter Mojzeš a Šárka Moudříková