UV resonanční Ramanova spektroskopie

Přes své nesporné výhody má Ramanova spektroskopie také několik nevýhod. Ramanův rozptyl je, obecně vzato, velmi slabý jev, a proto je často obtížné měřit například spektra biomolekul v přirozené, biologicky relevantní koncentraci. Další obtíž může pro ramanistu představovat fluorescence vzorku, která bývá o několik řádů silnější než Ramanův rozptyl. Stačí, aby vzorek jen trochu fluoreskoval, a Ramanovo spektrum zcela zanikne pod mnohem intenzivnějším spektrem fluorescenčním. Vzorek může fluoreskovat – v naší hantýrce „svítit“ – sám o sobě. Často však fluoreskuje kvůli nepatrnému znečištění z výroby, kterého je obtížné se zbavit. Zkrátka a dobře, fluorescence – Ramanova smrt. A konečně, máme-li ve vzorku směs více látek, obsahuje Ramanovo spektrum mnoho různých vzájemně se překrývajících pásů a jeho analýza je často nesmírně obtížná.

K řešení těchto obtíží lze použít rezonanční Ramanovy spektroskopie. Ramanův rozptyl budíme světlem takové barvy, kterou zkoumaná molekula pohlcuje. Vhodnou volbou této barvy – jinými slovy vlnové délky světla – selektivně zesílíme Ramanův rozptyl pouze té látky, která nás zajímá. Můžeme tak významně snížit koncentraci vzorku. Navíc je signál z ostatních molekul vzorku nezesílený, a tedy podstatně slabší. Většina biomolekul pohlcuje světlo v ultrafialové (UV) oblasti a pro jejich studium pomocí rezonanční Ramanovy spektroskopie je tedy nutné použít UV laser. To s sebou také nese výhodu potlačení případné fluorescence.

UV-ramanovské spektrometry jsou ve světě poměrně vzácné a ten, který jsme postavili v naší laboratoři, je jediný přinejmenším ve střední Evropě a umožňuje nám provádět řadu unikátních experimentů.

Více informací

Na našem oddělení se problematikou zabývají Josef Štěpánek a Jakub Klener